Milovat je krásné, být milován krásnější.

Červenec 2012

Tajemství

4. července 2012 v 19:30 | Zdeněk Domaník
Každý má v životě nějaké tajemství. To je něco, s čím se nechlubí. To je tvé a zůstává v srdci i myšlenkách. Třeba na první lásku. Možná se nikdy nedozví, že ji miluješ. Tajné a krásné přání. Jsou i temná tajemství, se kterými se nedá žit. Pak se ozve svědomí, pokud ho vůbec má. A to dovolí, aby se toto břímě dostalo ven. Jinak to půjde z kopce. A neříkej, že v tvém srdci nikdy nebylo žádné tajemství. Nebo se snad mýlím? A vůbec nezáleží kolik ti je. Jestli 5 let či 70. Ve zralém věku mohou být i zamilovaná. Proč ne. Lásce neporučíš. Jen je důležité ho občas dát tomu druhému do dlaní. I já mám své tajemství. No nepovím, to je přece tajemství. Je hodně lidí, co by se pak škodolibě smáli. A to přece nikdo nepotřebuje. Tak to nechávám ve svém nitru. A pokud se vyplní, možná o něm budu mluvit. Myslíš, že i blázen má své tajemství? No přece ano. Má svou mysl, duši i srdce, které se dovede radovat stejně jako my. Jen jeho svět je někde jinde. To samé lze říct o motýlech, stromech i květinách a taky o průzračné vodě, vánku. V každé je život, každá si píše svou knihu a svá tajemství jsou pro nás někde v jiné dimenzi. Otevři oči, vnímej to, co je kolem. Možná jejich tajemství je ukryto ve vůni, v kráse.

Lehnout si do trávy

4. července 2012 v 18:51 | Zdeněk Domaník

Lehnout si do trávy


Zlehounka ulož do trávy tělíčko,
rosou nechej se chladit.
Sluneční paprsky zahřívají dlaně i líčko.
Tu krásu nemusíš platit.

Zem ulpívá na tvých šatech,
nevadí.
Motýlek uvízl ve tvých rozcuchaných vlasech.
Naslouchej,
něco ti prozradí.

U tvého ouška roztáhne křídla,
tón lahodící pošeptá.
To jen tvá nádherná vůně se k němu zvedla,
jsi nektarem posetá.

Opodál luční kvítí se probouzí,
k sobě tě láká.
Odletět nehodlá,
nemusí.
Chvíle u tebe je ještě krátká.

Jsi nejkrásnější květ,
po jiném netouží.
S radostí prohlíží si svět.
Ví, že mu nic nehrozí.

Prsty hladíš tu krásu kolem sebe,
nikdo tě neshání.
Maličko z rosy zebe,
škoda času na spaní.

Pohlédni na nebe,
vítr beránky prohání.
Příroda nechce být bez tebe,
motýlek vlásky má na hraní.

Poslední paprsky krajinu hřejí,
je čas jít zpátky.
Jen oči tvé namalovat obraz krajiny umějí.
Motýlek odlétá,
den je už krátký.

Láska

4. července 2012 v 18:45 | Zdeněk Domaník
LáskaLáska

Je to už dávno
Zapomínám.
Lásky mi bylo trošku přáno.
Proto život miluji.

Občas se někde vytratí.
Ze vzpomínek však ne.
Slov plná kniha.
Srdce není z kamene.

Když v srdci přebývá,
cítíš radost.
V opačném případě smutek je tvůj host.
To nikdo nemá rád.

Věřím,
že jednou se vrátí.
Nevím však kdy.
Zatím mě po vlasech mé dlaně hladí.

Mám ji v sobě.
Přání mé vyslovím do ticha noci.
Dát ji chci pouze tobě.
Zatím je to jen zbožné přání.