Milovat je krásné, být milován krásnější.

Červenec 2011

Duchové

15. července 2011 v 17:14 | Zdeněk Domaník
Jsou mezi námi. Objeví se znenadání. Jsou to pozůstatky života na zemi, bloudící duše, které potřebují i odpuštění. Nevidí je jen vyvolení. Jsou to jen obrysy z našeho života. Tak jak přijdou, tak i odejdou. Někdy se budíš ze spaní, pronásledují tvé já, nejde je vymazat ze tvého obrazu, jen pochopit, že je něco tíží, stejně jako tvůj život. Prožiješ něco, kdy ocitneš se na pokraji hluboké studny a její obraz ti dá procitnout do života nadpřirozeného a přece skutečného. Vím o čem píši. Tato zvláštní schopnost je provázena nepochopením okolí, jsi jako podivín, který je všem cizí. Někdy tě pronásledují za to, co jsi svému životu udělal. Nejde na ně sáhnout, však vyvolává obraz na ně husí kůži. Když pochopíš proč tu jsou, nikdy ti neublíží. Ukáži ti občas cestu životem. Tvůj osud se však myslí a srdcem tvým řídí. Duchové jsou tu po staletí, nikdy nevymizí. Ber to jako součást života. Potřebují pomoci, stejně jako i ty ve svém životě. Jsou to matné obrysy postav i zvířat. Zvláštní hlasy. Je houpé proti nim bojovat. Nejsem blázen, jen jeden z těch, kteří je vidí. Pokud tohle pochopíš, život tvůj se změní a nebudou tě pronásledovat. Stejně jako oni i ty potřebuješ odpuštění. Zažili něco v životě, který neměli možnost dokončit a v klidu odejít a tak tu mezi námi jsou a bloudí, než najdou odpověď od těch, které potřebují. Nejsem podivín, mnoho lidí si to myslí, vidím jen stín, který mi není cizí. A proto snaž se žít životem s pokorou a odpuštěním, prostým a obyčejným. A duchové nebudou tvou noční můrou a po čase odejdou tam, kde začali svou pouť. Opustili nás za neobvyklých okolností, které po staletí nás živé v srdcích tíží. Duchové jsou a budou bez ohledu na to, když odejdeme z tohoto života. Ať jsem pro některé podivín, zkus mi to vyvrátit. Když tohle nezažiješ, těžko jen uvěříš. To taky se dá pochopit.