Milovat je krásné, být milován krásnější.

V životě je mnoho krás

18. června 2010 v 15:45 | Zdeněk Domaník


V životě je mnoho krás.
Spatřit tři Krále,
pohladit větve stromů.
Slyšet,
jak praská sníh.
Kdo oči i srdce má dokořán otevřené,
pochopí to snáz.

Drží se milenci za ruce,
vítr se kolem nich prohání.
Tu a tam děti na saních,
s větrem krajinou o závod uhání.

Jen oni mají oči pro sebe,
však krásu kolem nich vnímají.
Do očí svých se stále dívají,
to i pejsek opodál po chvíli pochopí.
Lásku ve svém srdíčku jeden pro druhého mají,
přestává štěkat,
naschvály netropí.

Sluníčko za chvíli měsíček vystřídá.
Spolu jsou na nebi,
slova něžná do ouška ji povídá.
Líčka její krásně nejen mrazem červenají.
Radost v jejich tvářích to krásné ticho vystřídá.
Když poslední paprsky se za obzor schovaly,
měsíček svítí jim na cestu.
Jeho rty dívenku něžně líbaly.

Jakoby držel nevěstu.
Cestička na bílo pokrytá,
pod nohama praská sníh.
Šlapou si jen tak pěšinku,
utichl v dáli dětský smích.
Ti milenci radost mají dál.
Protože i pejsek opodál pochopil,
že chlapeček svou dívenku z lásky hřál.






























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama