Milovat je krásné, být milován krásnější.

Sednu si do trávy

27. června 2010 v 10:43 | Zdeněk Domaník
Sednu si do trávy,
kvítečky kopretin chytím si do dlaní.
Opodál malý ptáček je má na hraní.
Vedle něj stojí druhý.
K sobě se mají,
copak si asi říkají.

Trošičku asi zapomínám,
maličko přivoním.
V srdíčku tě stále mám,
svou lásku neopustím.


Jsi jako kvíteček,
jenž volně si kolem chodí.
Jsi jako sluníčko,
jenž je radostí mojí.

Přijmi mou kytičku,
je dána z lásky.
Je pro mou holčičku,
nepočítej vrásky.

Sluníčko pomalu půjde spát,
tvůj pohled upřen je na vázu v pokoji.
Celičkou noc tě vůně kvítků bude hřát,
barevnou paletu jejich miluji.

Mé dlaně tvá líčka pohladí,
ústa polibky promluví.
Srdíčko mé si poradí,
láskou a něhou odpoví.

Brzy ráno z louky čerstvé kvítí natrhám,
tvé oči budou ještě spát.
K postýlce ji dám,
peřinka tě bude hřát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama