Milovat je krásné, být milován krásnější.

Samota a osamění

27. června 2010 v 17:52 | Zdeněk Domaník
               Do samoty se ukrývá,
klid v ní nachází.
Z osamění utíká.
Ztrácí se,
je to konec všech nadějí.

Život je neustálé hledání,
jít na dno není snadné.
Překvapení přichází bez varování,
nevybírá si jenom bezbranné.

Je slabý,
bránit se neumí.
Čas je tak drahý,
možná životu víc porozumí.

Jak promarnit může tolik chvil,
srdce pak chřadne.
Vždyť ubude mu mnoho sil,
jen do propasti spadne.

Světlo tam nesvítí,
je tam jen trápení.
Ve tmě se oči netřpytí,
čekat může špatné znamení.

Stačí malý krůček,
život je pak drahý.
Uvidí krátký záblesk,
převáží misku z váhy.

Nic není tak beznadějné,
zbytečné čekání.
Životy vlastní vinou zkažené,
jednoduché je to poznání.

Nebýt hloupý,
zvednout hlavu.
Ač na slova není skoupý,
raději nečekat žádnou slávu.

Proč do hlubin propadat,
život může být krátký.
Raději v přírodě nechat kvítí volně uvadat,
z osamění vždy vede cesta zpátky.

Do mysli přijde osvícení,
radost se navrátí.
Život není bezcenný,
v krásno se obrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama