Milovat je krásné, být milován krásnější.

Pantomima

27. června 2010 v 17:47 | Zdeněk Domaník
               Beze slov.
Není jich zapotřebí.
Podlaha naleštěná.
Nízký krov.
Šat i obličej bílý.
Pohyb v harmonii skloubí.

Tóny prosté hrají.
Souhry těla.
Za plachtou do nového převlékají,
spatřit tu krásu směla.

S úžasem na divadlo hledí.
Sedí na podlaze.
Pár pohybů.
Chovají se tiše.

Dlaněmi a mimikou mohou říct,
máš krásný hlas.
Stačí jen chtít,
jsi jedna z nás.

Pár razítek, pohyby ladné.
Na stěnu tvoří z písmen obrázek.
Malovat je krásné.

Do paměti okamžik vryje,
jen se usmívej.
Bílou tvář odkryje.
Nezoufej.

Nikdy neskončí,
divadlo hraje dál.
I ona tančí,
pod ní prosklený sál.

Splynutí duše i těla.
Prosté.
Být tam do rána chtěla.
Myšlenky jasné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama