Milovat je krásné, být milován krásnější.

Padá

27. června 2010 v 17:47 | Zdeněk Domaník
               Čepičky bílé jeho šat zahalí,
k zemi se klaní.
Jak si s tím poradí,
zatím neví.

Pomoz mu větříku,
ať není sám.
Vydrž tu chviličku,
nebo bude polámán.

I ty človíčku odhrň z něj čepičku,
na jaře vůní se odvděčí.
Vidíš nejednu polámanou větvičku,
voní kůra i jehličí.

Slyšíš praskání, sténání.
Moc to bolí.
Strom nemá sníh na hraní.
Padá a nepovolí.

Jakoby moc jeho byla hluchá,
kdopak tu zkázu zastaví.
Příroda bývá i krutá,
ne všechno napraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama