Milovat je krásné, být milován krásnější.

Křídla motýlí

20. června 2010 v 19:20 | Zdeněk Domaník
                               
Až přijde podzim,
svou krásu zakuklí.
Je jeho královstvím,
má tam své pohodlí.

Dlouhé je čekání,
kdy vysvitne hřejivé sluníčko.
Vůně prvních kvítků jej z domova vyhání,
splní si své tajné přáníčko.


Křídla nahřívá,
očka má ještě ospalá.
Na rozkvetlou louku se podívá,
má dlaň jej hladila.

Kvítky ho lákají,
krásu svou rozbalí.
Nektar z nich sbírají,
ptáčci jeho barevná křídla odhalí.

I mé dlaně krásně voní.
Posaď se,
rozbal svá křídla.
Zvonečky své noty zvoní,
chci spatřit tvá barevná díla.

Na chvíli je mít,
být zase volný.
Kvítečky s lehkostí pohladit.
Prožít okamžiky,
kdy budu nespoutaný,
radostí pak život naplnit.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama