Milovat je krásné, být milován krásnější.

Kontesa

21. června 2010 v 17:45 | Zdeněk Domaník

Kočár s párem bílých koní k zámku přijíždí,   
v něm ukryta je kontesa.
Mládenec k ní vzhlíží,
rozzáří pro ní nebesa.

V tu chvíli nic netuší,
mlčky se na něj dívá.
Srdíčko se jí rozbuší,
lásku k němu skrývá.

Z kočáru vystoupí,
oči jí září jak sluníčko.
S radostí k ní přistoupí,
něžně políbí na líčko.

       V záři lucerny do parku mizí,          
nikdo je nehledá.
Něžné dotyky jim nejsou cizí,
není již pobledlá.

I stromy si něco šeptají,
cítí tu vůni lásky.
Ptáčky v koruně hledají,
pamatují nejedny krásky.

Za ruce se drží,
něco hledají.
V dáli schody k altánku se mlží,
tam polibky na rty si dají.

Po schodech kráčí,
studnu vidí.
Nad hlavami slyšet je zpěv ptačí,
srdíčkem se řídí.

Zlehounka na mříže ji položí,
tělíčko chladí.
I on se k ní uloží,
po tváři
jemně hladí.

Stromy se naklání,
je to však neruší.
Srdíčka láskou si poblázní,
        slib víry nikdy nezruší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama