Milovat je krásné, být milován krásnější.

Jeden pro druhého

27. června 2010 v 17:44 | Zdeněk Domaník
               Zlehounka padá sníh,
přijíždí vlak.
Některým oči posmutní,
u jiných je vidět smích.
Nezáleží na tom,
jaký po obloze pluje mrak.

Dlaň jeden druhému podává,
polibek na přivítanou.
Připadá si hloupě,
snad uvidí svou lásku milovanou.

Vyhlíží dívenku,
kdepak se schovává.
Je v posledním vagónku.
Dívá se na něj,
svou krásu větru dává.

Poznává její růžovou tvář.
Kroky se zrychlují.
V očích se třpytí sluneční zář,

nad hlavami jim bílí beránci plují.

Jsou zase spolu,
ničeho nelitují.
Drží se za ruce,
jemně políbí.
Zima jim nevadí i ptáček si se sněhem poradí.

Cestička ušlapaná,
ke studánce je dovede.
Na očích vidí,
co polibek v srdíčku provede.
Stmívá se,
příroda půjde spát.
Měsíček se ještě skrývá,
dlaněmi se budou hřát.

Tělíčka ve sněhu chladí,
nikde ani živáčka.
Vlásky si jemně hladí,
vzpomínají na ptáčka.

Je čas i měsíček to ví.
Slyšet je tlukot srdíčka,
hvězdy na cestu jim světýlkem odpoví.
Sníh pod nohama praská.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama